Ovčákův rok - Červen

OVČÁKŮV ROK

Období intenzivní pastvy

 

Červen probíhá pro mnohé farmáře ve znamení intenzivní pastvy ovcí, sklizně píce a pro ty, kteří jsou zapojeni i do kontroly užitkovosti, ve znamení testace výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat.

 

Pastva hospodářských zvířat je původní a nejpřirozenější způsob jejich krmení. Pastevní chov zvířat přispívá k jejich optimální stavbě a funkčnosti těla, zejména pokud jde o jejich zdraví, trávení a zpevnění kostry, vazů a svalů. Pasení, pokud je správně organizováno, dobře působí na změny v druhovém složení porostů, podporuje intenzivnější odnožování rostlin a tedy i zahuštění porostu, poskytuje půdě živiny prostřednictvím výkalů zvířat.

 

Potřebné množství energie

Základním požadavkem na krmnou dávku všech kategorií ovcí je dodání potřebných živin a energie v požadovaném poměru. Pastevní porost, obsahuje-li převážně kulturní trávy, má zpravidla poměrně vyrovnaný a stabilní úživný poměr (poměr energie k dusíkatým látkám). K takovému porostu není potřeba přidávat žádné objemné ani jadrné krmivo. Ovce by ale měly mít neomezený přístup k solnému lizu. Na loukách je situace trochu odlišná, porost stárne, zvyšuje se v něm podíl méně stravitelných živin, postupně se snižuje jeho chutnost i příjem. Proto je třeba ho ve vhodném okamžiku sklidit.

Velmi mladý, případně hodně hnojený pastevní nebo luční porost mívá přebytek dusíkatých látek, zejména těch dobře rozpustných. Těmi by se však zvířata v žádném případě neměla překrmovat. Bílkoviny ani aminokyseliny se totiž v těle neukládají do zásoby, přebytky se z něho musí vyloučit. Přeměny související s vylučováním přebytečných dusíkatých látek jsou náročné na energii. Takové neefektivní využití energie může prohlubovat energetický deficit a tak snižovat produkční účinnost krmné dávky.

Situaci může ještě komplikovat přebytek toxických látek nebo například fytoestrogenů, na jejichž přeměny je energie také potřeba. Dostatek energie může pomáhat i při eliminaci otrav, například při pastvě na porostu s výskytem velkého množství pryskyřníku prudkého (usuší-li se, již není tak nebezpečný, proto se doporučuje takové porosty raději sekat než spásat).

Energii na pastvě lze dodat jen změnou pastviny nebo v podobě melasy. V zahraničí, v poslední době i u nás, někteří farmáři používají speciální lizy z upravované třtinové melasy,  mají vysokou sušinu a obsahují přídavek minerálních látek. Prodávají se většinou ve džberech o hmotnosti 50 kg. Nemusí být pod střechou. Pokud voda do džberu naprší, ovce ji rády pijou, chutná jim i proto, že je mírně sladší. Použít lze i klasickou cukrovarnickou melasu, pro ty účely je však nutné vyrobit zařízení, které umožňuje zvířatům melasu lízat. Pracuje na principu nabalování melasy na otočný pryžový válec.

 

Práce na pastvinách

Před vpuštěním stáda ovcí na pastvinu je velmi důležité zkontrolovat oplocení, a to nejen vizuálně. Pokud se zjistí, že jsou uhnilé sloupky, že je strhnuté nebo porušené pletivo, povolený nebo dokonce přerušený elektrický drát, je třeba sloupky vyměnit, pletivo opravit a drát řádně natáhnout. U elektrických ohradníků je třeba na závěr zkontrolovat funkčnost, tedy především zemnění a napětí. Pokud není k dispozici zkoušečka, lze funkci zemnění ověřit i tak, že po zapnutí přístroje jednu ruku položíme na zem a druhou se, například prostřednictvím trávy, dotkneme zemnění. Napětí v systému lze testovat pomocí levných orientačních zkoušeček (dotykových či bezdotykových, vizuálních či akustických) nebo dražších a přesnějších voltmetrů (většinou již pouze digitálních). Na elektrickém hrazení může být trvale instalována záblesková kontrolka. Jestliže je vodič někde přerušen nebo zkratován (někde se ho dotýká například tráva), je slyšet „klapání“ a v noci je vidět jiskření.

Jen málokteré ohrazení pastviny dokonale brání zvířatům opustit ohrazený prostor. Říká se, že nejlepším oplocením je kvalitní porost a klid na pastvině. Pokud zvířata nemají co žrát nebo pít, nebo pokud je v ohradě honí toulavý pes, mohou plot přeskočit nebo prorazit. Zvířata se také musí postupně naučit plot respektovat. Pokud se navyknou, že se nemají k němu příliš přibližovat, může se vypnout zdroj impulsů nebo snížit počet drátů a funkčnost celého systému zůstane zachována. Nejlépe se ovce navykají na elektrický ohradník za deštivého počasí (v tu dobu bývá funkčnost ohradníku plně zaručena).

Ke kontrole pastevních areálů patří i kontrola výskytu predátorů, zejména psů. Tento problém je obzvláště aktuální v letošním roce. Sníh mnohdy dosahoval úrovně plotu, alespoň u nás, a tak se někteří psi naučili ploty přeskakovat. Pak je třeba doufat, že se nenaučili také „lovit“ ovce a jejich jehňata. Psi, ale i lišky, mohou způsobit velké ztráty. Chce to si na „daviče“ počkat a vystopovat kde má domov. Pomoc může jedině jednání s majitelem, který by měl pochopit, že škoda nad 5 tisíc korun již může být kvalifikována jako trestný čin.

 

Na co se nesmí zapomenout

Voda je jednou z nejdůležitějších potřeb zvířat, potřebují ji i v období pastvy. Ovce a kozy vyžadují určitou kvalitu vody co se týče obsahu soli, obsahu toxických látek i mikroorganismů. Jsou pro ně sice stanoveny nižší nároky na kvalitu vody než pro skot (například celkové množství limitujících solí je u skotu 10000 ppm, u ovcí 15000 ppm), ale za dobrou se obecně považuje voda, má-li obsah solí na úrovni 3000 ppm a má-li teplotu mezi čtyřmi až osmnácti stupni Celsia. Pokud má voda teplotu vyšší, může docházet k velkému namnožení mikroorganizmů. Voda má mít neutrální kyselost (pH 7). Horší je, když je alkalická než kyselá. Vysoká alkalita (pH 9 a vyšší) způsobuje zažívací problémy, průjmy, špatnou konverzi živin a snižuje celkový příjem vody a krmiva. Pro koncentraci herbicidů, pesticidů a mnoha dalších chemikálií ve vodě mají ovce a kozy stejné limity jako lidé. Hygienickou kvalitu vody je třeba mít na paměti hlavně tam, kde jsou na pastvině umístěna napajedla s volnou hladinou. Voda v napajedle znečištěná výkaly je zdrojem šíření nákaz zejména u jehňat (kokcidióza). Dovážení vody v cisternách je problematické, protože se v nich kazí. Obvykle nevydrží déle než měsíc. Cisternu je nutné při každé výměně vody vyčistit, nejlépe vystříkat tlakovou vodou.

Stín na pastvině může být přirozený (větve stromů, keře) nebo uměle vytvořený (přístřešek, stíniště). Ideální stín tvoří větve stromů, nejlépe vysazených ve dvou pruzích zhruba půldruhého metru od sebe. Větve pak rostou více ven z uličky (vytvořené stromy) než dovnitř. Ve výši zhruba dvou metrů pak vytvoří zvířatům výborný úkryt před sluncem. Stromy zároveň slouží i jako drbadlo a větrolam. Jako drbadlo může sloužit zvířatům vše, co je na pastvině pevně ukotveno, například krmítko, kůly ohrady,pletivo. Je třeba zkontrolovat, aby drbadla nebyla pro zvířata nebezpečná (nemají mít například ostré hrany, vyčnívající hřebíky).

 

Sklizeň píce

Někteří farmáři sklízejí píci sami, někteří si na to najmou službu. Nikdo však za ně nerozhodne, kdy a které porosty se mají sekat, jak zorganizovat sklizeň, jak píci konzervovat a skladovat. V každém případě je třeba každoročně alespoň jednou sklidit veškeré louky a část pastvin (doporučuje se sklidit 25-50 % z celkové výměry pastvin). U nás probíhá první sklizeň na dvě etapy. Máme k tomu několik důvodů. Není v našich silách posekat a sklidit vše najednou. Dvoufázová sklizeň nám umožňuje řídit se zralostí a hustotou porostu. Lépe se dá reagovat na změny počasí. Sklízí se zvlášť plocha letiště (ta musí jít na řadu vždy první), zvlášť ostatní louky, k tomu vybraná část pastvin. Seno lisujeme do kulatých obřích balíků, které svážíme na farmu. Část produkce, určená k produkci senáže, se lisuje a pak balí do strečové nepropustné fólie. V případě potřeby se do sena aplikuje chemický přípravek zamezující tvorbě plísní a do senážované hmoty mikrobiální nebo mikrobiálně-enzymatický přípravek podporující fermentaci.

            Rozvrhnutí, které pastviny sekat a které nechat ovcím ke spasení, je velmi důležité a odpovědné. Porost nesmí přerůst a na druhé straně je třeba, aby na pastvinách zůstalo dostatek píce, aby porost nebyl zvířaty poničen. Máme však výhodu v tom, že ovce plemene Texel jsou vynikajícími pastevními zvířaty. Je o nich známo, že jsou plemenem, které dovede pastevní porost nejlépe využít a i při nedostatku krmiva je jeho způsob spásání porostu nanejvýš ekologický.

 

Kontrola užitkovosti

Zhruba ve 100 dnech věku se v chovech s kontrolou užitkovosti jehňata váží, u jehňat masných plemen se posuzuje také zmasilost a ultrazvukem se jim měří hloubka kotlety za posledním hrudním obratlem a tloušťka vrstvy podkožního tuku. Zjištěné hodnoty se zapisují a posléze vyhodnocují. Podle výsledků se pak určí, která jehňata se dále využijí k dalšímu chovu a která budou z chovu vyřazena. Beránci, protože se již blíží jejich pohlavní dospělost, se od ostatních oddělí a odvedou na jinou pastvinu. Ideální by bylo oddělit i chovné a jatečné jedince a krmit je odděleně, to však v praxi většinou nebývá realizovatelné.  

 

Rozdílné potřeby

Někteří chovatelé po odstavu jehňat pasou zvlášť mladá dorůstající zvířata a zvlášť dospělá. U jehnic a roček je potřeba živin na záchovu vyšší než u dospělých bahnic, které mají ukončený růst a tukové rezervy (ty se, jak známo, vyvíjejí v závislosti na délce světla, narůstají s blížícím se podzimem). Jehnice také mají menší zkušenosti s vyhledáváním vhodných druhů v porostu a tak musí vyvinout větší aktivitu, tím u nich roste potřeba živin. Podobně starší bahnice nad 6 let by měly mít k dispozici lepší plochy, protože aktivitu potřebnou k vyhledávání už nemohou plně vyvinout. Rozdílné nároky na výživu mají dorůstající jedinci určení na chov a jedinci určení k jatečným účelům. Tohle všechno sice každý ovčák odchovaný praxí ví, ale někdy je problém to zabezpečit. Musí se rozhodnout zda rozdělí stádo nebo se smíří s tím, že všechna zvířata budou mít stejné podmínky a přizpůsobí se těm méně aktivním a méně výkonným.

 

Ing. Radko Loučka, CSc