Ovčákův rok - Květen

Péče o jehňata

Na začátku května už pro většinu ovčáků skončilo období bahnění a přišly nové starosti: jak nejlépe odchovat jehňata, jak řešit škody na oplocení pastvin (letos se na něm zima hodně podepsala),  jak zvládnout přechod na pastvu, jak řešit případné dietetické problémy.

Jehňata ve školce

Pro posílení životaschopnosti se jehňatům několik dnů po narození, většinou při převodu z porodního kotečku (choulu) do společného kotce, aplikují injekčně vitaminy (například Multivitamin, 2 ml/kus) a mikroprvky jako prevence nutriční svalové dystrofie (například Selevit, v dávce 1až 2 ml/ks podle věku jehňat a četnosti ve vrhu). Zhruba ve dvou až čtyřech týdnech věku se jehňata částečně oddělí od svých matek tak, že se jim ve společném kotci vytvoří probíhačka, tzv. školka. Ve školce se jim do jeslí (krmného zařízení) začne zakládat kvalitní seno, tzv. „telecí“ seno a do krmítka mačkaný oves nebo speciální krmná směs „startér“, nejlépe v granulované formě (a také na bázi ovsa). Pokud by totiž jehňata svoji potřebu živin kryla pouze mlékem a jadrným krmivem, nedostatečně by se jim vyvinuly předžaludky.

Krmení mlékem

Velmi důležité je včasné rozpoznání a léčení mastitid, které mohou být výraznou příčinou ztrát jehňat. Včasnou diagnostikou mastitid zamezíme ztrátě mléčnosti a narušení celkového zdravotního stavu matek. Pokud se mastitida u bahnice zjistí, je třeba aplikovat antibiotika celkově i do mléčné žlázy po dobu minimálně pěti dnů. Osvědčuje se lokální ošetření mléčné žlázy absorpční mastí na základě mentolu a kafru a frekventní oddojování postižené poloviny mléčné žlázy, zvláště pokud došlo k jejímu otoku a zatvrdnutí. Při léčbě bahnice se jehňata musí dokrmovat nápojem z mléčné krmné směsi. Dbáme na to, aby se při přípravě nápoje netvořily hrudky a aby mělo správnou teplotu. Není důležitá teplota při jeho měření v přípravně, ale při podávání jehňatům. 

Pozor na záněty

Jehňata často trápí bakteriální záněty oční rohovky a spojivky

(keratokonjuntivitida). Onemocnění se jehňatům projeví často již záhy po narození. Není-li léčené, může mít výrazné negativní následky. Oči je nutné jehňatům ošetřovat nejméně dvakrát denně antibiotickou mastí (oftalmoframykoinem). Pravou příčinu zánětů neznáme. Snažíme se eliminovat prašnost při zakládání sena a slámy, ale zatím nepříliš účinně. Negativní roli zde mohou hrát plísňové mykotoxiny, zejména vomitoxin, který může negativně působit na imunitu zvířete.

V loňském roce jsme se v našem chovu potýkali s příměti pyskovou. Boláky se vyskytovaly nejen u jehňat na mulci, kolem očí a na paznehtech, ale i u bahnic na vemeni. Tato nemoc se u nás vloni vyskytla v důsledku importu zvířat ze zahraničí, ta se s touto nemocí doma asi nesetkala a tak si jí u nás musela projít. Chtěli jsme se vyvarovat případnému roznesení dalších nemocí, protože nové stádo ještě nebylo dostatečně adaptováno a otestováno, proto jsme nepoužili autovakcínu. Nakonec se všechna jehňata sama vyléčila. Krátce po vyhnání ovcí s jehňaty na pastvu boláky zmizely. Letos se příměť ve stádě nevyskytla.

Než se ovčín vybílí

Před zahájením pastvy se všechny ovce, jehňata i berani v ovčíně odčerví, například Aldifalem v dávce 1 ml/10 kg živé hmotnosti. Účinkuje proti všem vnitřním parazitům, hlavně tasemnicím. Používají se také Vermitan, Ivomec nebo i jiné přípravky. Současně se ovcím ošetří paznehty. Nezapuštěné ročky, aukční beránci (pokud se povezou na trh, mají totiž mít v době klasifikace zhruba dvouměsíční vlnu), případně plemenní berani se ostříhají. Čtvrtý den po orální aplikaci přípravku se celé stádo vyžene na pastvu, pak se z ovčína vyvozí hnůj. Prázdný ovčín se vydezinfikuje chlorovým vápnem, vybílí a nastele slámou.

Smrtelné nebezpečí

Enterotoxémii je bakteriální onemocnění vyvolaní Clostridium perfringens, které se  projevuje vysokou mortalitou a nevratným oslabením jehňat. Jehňata od vakcinovaných  ovcí proti tomuto onemocnění by se měla vakcinovat, například preparátem Covexin v dávce 5 ml/ks nejdříve v osmi týdnech věku. Nikdy ne dříve, protože přítomnost mateřských protilátek by mohla způsobit interference s první dávkou vakcíny. Nejzazší termín pro vakcinaci jehňat je před dovršením 12 týdnů věku! Za čtyři týdny se jehňata revakcinují, a to nižší dávkou 2 ml/kus. Přípravek je bez ochranné lhůty, jehňata lze krátce po vakcinaci využít k jatečným účelům. Nikdy se zvířata proti enterotoxémii nevakcinují při současně probíhajících jiných úkonech nebo mají-li jen náznak zdravotních problémů. Před zákrokem nesmějí zmoknout. Pokud se jehňata vakcinují pozdě nebo špatně, může dojít k jejich hromadnému úhynu. Většinou to nejdříve nejvíce odnesou právě nejstarší, největší a zdánlivě nejzdravější jehňata.

Jehňata narozená nevakcinovaným ovcím mohou dostat první dávku Covexinu 8 už ve věku 14 dnů.

Kupírování

Zhruba v době, kdy se jehňatům otevírá probíhačka ve školce, se jim speciálními kleštěmi navlékne na ocásek mezi 3. a 4. nebo raději 4. a 5. obratel kastrační gumička. Pozor, aby jste kroužek nenasadili příliš blízko konečníku, protože v pozdějším věku pak konečník není pahýlem ocásku dostatečně chráněn. Odumření tkání a odpadnutí ocásku nastane většinou do čtyř týdnů po nasazení kroužku. Jehňatům se ocásky kupírují především proto, aby si ocasem nezanášely nečistoty do vlny. Je to i ochrana před mouchami, ty je pak tolik neobtěžují. Skopcům a jehňatům určeným k jatečným účelům se většinou ocásky nekupírují.

Odběry krve

Stádu v kontrole užitkovosti je v souladu s metodikou kontroly zdraví a nařízené vakcinace u producentů plemenných beránků nutné odebrat krev na vyšetření. Krev se odebírá od všech ovcí základního stáda, včetně beranů. Testuje se Brucelóza mellitensis, Infekční epidimitis beranů a Maedi-visna. U beranů před klasifikací na trhu plemenných beranů je povinná genotypizace na TSE (respektive scrapii, neboli klusavku). Odběr krve a odeslání k rozborům, tzv. genotypizaci zajišťuje privátní veterinární lékař (ne státní). V chovech, kde mají zvířata s genotypem ARR/ARR, tedy odolná vůči klusavce se genotypizace již nemusí dělat. Pokud mají oba rodiče tento genotyp, všechna jehňata se s ním také rodí.

Správně zvládnout zahájení pastvy

Konkrétní termín zahájení pastvy záleží na klimatických podmínkách, počasí a stavu vegetace v daném roce. Porost by měl mít minimálně výšku 10 cm. Pozemek by měl být již dostatečně suchý, jinak ho zvířata rychle rozšlapou. Jakmile jednou ovce vyženeme z ovčína, již by se do něj neměly na celý den zavírat, ale přístup do něj jim může být umožněn.

Ovce s jehňaty, krmené v zimním období senem, se na zelené krmení na pastvině převádějí velmi pozvolna. Při rychlém přechodu se bachorová mikroflóra nedokáže přizpůsobit a mohou nastat velké potíže v podobě průjmu nebo nadmutí. Abychom se těmto potížím vyhnuli, je vhodné zvířatům během prvních čtrnácti dnů před vyhnáním na nakrmit kvalitním, chutným senem. Po celou dobu přechodu na zelené krmení je nutné zvířata bedlivě sledovat. Při náznacích nadmutí, zejména u jehňat, pastvu přerušíme, případně učiníme některá z opatření, aby nadmutí pominulo. 

Důsledky chyb ve výživě

Nejčastější poruchou trávení u ovcí při pastvě na mladých porostech (s malým množstvím vlákniny) je nadmutí v důsledku nadměrného nahromadění plynů rozličné povahy (oxid uhličitý, sirovodík, metan), které vznikají v žaludcích v průběhu trávení.

Příznakem klasického nadmutí je pěna na mulci a v ústní dutině, a roztažení bachoru, který tlačí na bránici a okolní orgány, čímž ztěžuje dýchání a krevní oběh. Říhání je ztíženo, nebo vůbec nenastává. Ovce se přestane pohybovat, zaostává za stádem, lapá po vzduchu, staví se na zadní nohy, pak si náhle lehne, a neposkytne-li se jí pomoc uhyne. První pomoc u jednoduchých tympanií spočívá v uvolnění plynů. Ovce chytí za přední nohy a koleny se jí stiskne břicho. Tím se uvolní jícnový žlab a zvíře začne říhat plyny. Lze se také pokusit o vytlačení plynů masáží levé dolní strany břicha. Potom ovci postavíme na všechny nohy a pěstí vytlačujeme horní vydutou stranu boku. Také se doporučuje vložit do tlamy slaměné povříslo nebo věnec z vrbového proutí. Velmi účinný je odvod plynů po zavedení jícnové (bachorové) sondy. Při tomto úkonu by zvíře mělo stát předníma nohama na vyvýšeném místě, aby plyny mohly lépe vycházet z hltanu. V případě hromadného nadmutí se doporučuje zvířata pomalu hnát do kopce.

Všechny tyto postupy jsou jen málo účinné v případě pěnových tympanií, které bezprostředně ohrožují život zvířete. U nich je nutné nejprve použít odpovídající léky snižující tenzi plynů v bachoru (například Pretympan, v praxi se osvědčila v krajním případě i pohotová aplikace Jaru). Následně se pak pro odvod plynů používá masáž břicha nebo zavedení bachorové sondy.

Minerálie a vitamíny

Mezi další nutriční vlivy, zejména na začátku pastvy, patří změny v minerálním a vitaminovém metabolizmu. Například, sodík je základní minerální živinou pro všechna zvířata, avšak jeho výskyt v rostlinách je všeobecně jen omezený. Geneticky fixovaný nízký obsah sodíku ve většině rostlin představujících výživu pro býložravce vytváří problém, který lze řešit jedině dodáváním soli.

Kromě vysokého obsahu dusíku mívá mladý pastevní porost také vysoký obsah draslíku. Zkrmování takového porostu má negativní vliv na prostup hořčíku stěnou bachoru (respektive jeho příjem do organismu). V krvi pak klesne jeho hladina natolik, že dojde k tzv. pastevní tetanii. U zvířat lze pozorovat svalový třes, narušení koordinace pohybu, ulehnutí, křeče a nakonec často selhání srdeční činnosti. Základem léčby je okamžitá nitrožilní aplikace preparátu s obsahem hořčíku veterinárním lékařem. Prevencí je dotace minerálních látek ve formě specializovaného lizu používaného na začátku pastevního období (obohaceného o hořčík). 

Některé ovce mají sklony k nedostatečnému hospodaření s jódem, který je těsně ovlivňován i karencí selenu. Proto je dobré ovcím dávat minerální lizy s vyšším obsahem jódu a selenu. Bahnici se mohou narodit jehňata s otokem krku (strumou), což je většinou doprovázeno zvýšenou obtížností porodu a pomalým vývinem jehněte, které obvykle do několika dnů až týdnů stejně uhyne.

Pastevní deník

Každoročně je třeba nahlásit zemědělské agentuře termín zahájení pastvy a od toho dne vést průběžně pastevní deník. Musí v něm být jasně odlišena identifikace jednotlivých skupin společně se pasoucích hospodářských zvířat stejného druhu podle systému LPIS. Zemědělský pozemek využitý v příslušném dni k pastvě se identifikuje číslem z katastru nemovitostí nebo podle zjednodušené evidence, vždy ovšem s odkazem na katastr nemovitostí.

 

Ing. Radko Loučka, Csc.