Ovce - chovatelské pomůcky I. Areály

Ovce - chovatelské pomůcky I.

 

Pastevní areály

 

V celosvětovém měřítku jsou známy rozličné systémy chovu ovcí, které se liší především ve využití technického vybavení, resp. chovatelských pomůcek. Tyto rozdíly mají vždy své opodstatnění. Všechna zařízení však musí svojí funkcí, konstrukcí a technickou úpravou umožňovat volný a bezpečný pohyb zvířat a manipulaci s nimi.

 

Pozemky

Základním předpokladem, dá se říci i nutnou podmínkou, k tomu, aby někdo mohl chovat ovce, je mít k dispozici přiměřenou plochu pozemků, které již pastvinou jsou, nebo ze kterých lze pastvinu udělat. Pokud chce někdo ovce chovat s větším měrným zatížením pastvin než přibližně 0,5 DJ na hektar, měl by mít ještě k dispozici pozemky, na kterých se budou pěstovat krmné plodiny (tedy především louky určené pro produkci sena nebo senáže). Seno a senáž lze samozřejmě získat i z pastvin, záleží na způsobu a intenzitě jejich využívání.

 

Cílem oplocování pastvin je:

• vymezit plochu, na níž se zvířata mohou pohybovat,
• zabránit zvířatům uvnitř ohrady dostat se z ní ven,
• zabránit predátorům proniknout dovnitř,
• lépe krmivářsky využít vyprodukovanou píci,
• snížit potřebu práce a dozoru ovčáka u stáda.

 

Oplocení je nutné udělat tak, že by mělo:

• umožnit lidem, strojům a chovaným zvířatům dostat se do ohrady a z ní,
• vyhovovat povaze okolního prostředí (ekologické hledisko),
• mít minimální nároky na pořízení a údržbu,
• mít trvanlivost a účinnost odpovídající jeho ceně.

 

Základní typy pastvy

Pást ovce lze buď tzv. karpatským způsobem volně bez ohrazení (i tento způsob však v našich podmínkách vyžaduje určitý způsob regulace, nejčastěji s využitím ovčáckého psa) nebo pomocí různých typů ohrad (stabilních nebo mobilních).

 

• Karpatský způsob pastvy je založen na tom, že se stádo vyhání každý den na pastvinu pod dohledem ovčáka. Večer, někdy i během dne, se zahání do košáru nebo do ovčína. V zimním období je v ovčíně. Měrné zatížení pastvin je nízké, ovce se většinou pasou za chůze (proto se pro tento způsob chovu hodí plemena s vyšší chodivostí), zůstává hodně nedopasků. Ještě před několika lety byl v ČR hlavním používaným systémem pasení, dnes již tímto způsobem pase jen velmi málo chovatelů ovcí (většinou jen tam, kde nemají jinou možnost, tedy v chráněných oblastech).
• Stabilní oplocení obvykle vymezuje celý pastevní areál nebo několik pastevních honů na dlouhou dobu (10 až 30, i více let). Jeho základem jsou sloupky. Hlavně na nich záleží, jak dlouho plot vydrží. Nejvhodnější v našich podmínkách jsou dubové, případně akátové. Pletivo, dráty nebo vodiče elektřiny se mohou i několikrát obměnit, ale sloupky by měly stabilně zůstat na svém místě po dlouhou dobu (nesmí se ohnout, zlomit, ani vyvrátit).
• Dočasné oplocení obvykle vymezuje jen tu část pastevního areálu, kde právě probíhá nebo v nejbližší době má probíhat pastva zvířat. Má být levné a lehké, mělo by vydržet častou manipulaci.

V oplůtcích se zvířata pasou volně, mají velkou možnost výběru rostlin, množství nedopasků záleží nejen na kvalitě pastvy, ale i na délce pastevního cyklu. V oplůtcích si ale zvířata většinou nemohou dokonale obrousit paznehtní rohovinu, proto více trpí kulháním (což se řeší větší péčí o paznehty, případně očkováním proti nakažlivému kulhání). Pro oplůtkový systém chovu jsou lépe přizpůsobena masná plemena. Někteří chovatelé pasení v oplůtcích dále dělí na systém anglosaský, resp. skandinávský (s vyšším měrným zatížením pastvin, nad 0,5 DJ/ha) a systém novozélandský (s nižším měrným zatížením pastvin, 0,5 DJ/ha a méně). Toto dělení však není přesné, i ve Velké Británii mají v některých oplůtcích nižší zatížení než 0,5 DJ/ha, i na Novém Zélandu mají v některých oplůtcích zatížení vyšší než 0,5 DJ/ha.

 

Oplocení můžeme také rozdělovat podle materiálu, ze kterého je vyrobeno:

-kamenné (stabilní, neelektrické, z kamenů, které byly posbírány na okolních pastvinách nebo loukách),

-ze živého plotu (stabilní, neelektrické, uměle vysázené keře nahrazující původní oplocení, musí se tvarově udržovat).

-dřevěné stabilní (neelektrické, ze sloupků zapuštěných do země a propojených dlouhými, vodorovnými bidly),

-z dřevěných přenosných dílců (neelektrické, z lís většinou vyrobených z prken ze smrkového dřeva),

-z kovových přenosných dílců (neelektrické, vhodné pro manipulační ohrady, jednotlivé díly, které bývají z nerezavějícího železa, oceli, hliníku nebo duralu, se spojují speciálními úchyty),

-ze sloupků a pletiva (stabilní, sloupky mohou být dřevěné, kovové, umělohmotné, betonové, pletivo bývá kovové),

-z pletiva (přenosné, elektrické, umělohmotné sloupky s kovovými bodci jsou součástí pletiva, pletivo bývá umělohmotné s propletenými vodivými vlákny),

-ze sloupků a drátů, lanka nebo vodivých pásků (stabilní i přenosné, neelektrické i elektrické, sloupky mohou být dřevěné, kovové, umělohmotné nebo betonové, na sloupky jsou uchyceny dráty, lanka nebo pásky, ty vodivé pomocí izolátorů, ty neelektrické pomocí skobiček nebo jsou protaženy dírou ve sloupku).

 

Existují i jiné typy oplocení, ale v našich podmínkách nejsou využívané (nebo se využívají jen ojediněle, většinou jen na vyhrazení krátkého úseku), například oplocení pomocí pevných plotových dílců, zdí, laťkových plotů, ostnatého drátu (to ale naše předpisy na ochranu zvířat přímo zakazují, a to i ostnatého drátu uvnitř živého plotu).

Volba typu oplocení je závislá na místních podmínkách, v řadě případů je účelné různé typy oplocení (případně oplocení z různých materiálů) vzájemně kombinovat.

 

V zásadě, podle toho zda musí být připojeno na zdroj elektrických impulsů, rozlišujeme stabilní i mobilní oplocení na:

• elektrické,
• neelektrické,
• kombinované elektrické a neelektrické (například spodní část z uzlíkového pletiva je neelektrická, nad ní nebo před ní je v izolátorech vodivá výrazně barevná páska).

 

Elektrické oplocení se skládá z několika částí. Ze zdroje impulsů, zemnění, bleskopojistky, vodičů, izolátorů, sloupků a pomocných zařízení. Všechny části elektrického hrazení tvoří jeden celek, proto musí každá část správně plnit svou funkci.

Existují dva systémy elektrického hrazení:

• pro vlhké podmínky,
• pro suché podmínky.

 

Systém pro vlhké podmínky funguje tak, že ze zdroje jsou vysílány elektrické impulsy do jednoho nebo několika vodičů. Ty jsou izolovány od země a rozvádějí impuls po ohradě. Jestliže se zvíře dotkne vodiče, dojde přes jeho tělo a půdu k propojení se zemnícími kolíky a zdrojem. Zvíře tak dostane sice nepříjemnou, ale životu ne nebezpečnou ránu. Musí ovšem mít možnost se od vodiče ihned vzdálit (proto se jako vodič nesmí použít ostnatý drát).

Systém, doporučovaný do oblastí s letním přísuškem nebo se suchou pro vodu prostupnou (písčitou) půdou, která je špatným vodičem, je založen na tom, že jednotlivé dráty jsou zapojeny střídavě jako vodivé a zemnící. Zvíře pak dostane ránu, dotkne-li se současně vodivého a nevodivého drátu.

 

Neelektrické oplocení může mít několik variant. Běžně známé jsou varianty kombinace sloupků se zavěšeným pletivem. U nás méně známé, i když v poslední době již i u nás, ale hlavně na Novém Zélandě (kde je zákonem omezeno použití elektrických plotů v blízkosti frekventovaných silnic) využívané, je oplocení kombinované ze sloupků, drátů a dřeva. Mezi podélné neelektrické dráty (bývá jich 7-9) se proplétají (zhruba ve vzdálenosti jednoho metru) příčně laťky, prkénka nebo větve vysoké jeden až 1,2 metru (tím se také dráty napínají). Laťky se někdy k drátům přitloukají skobičkami. Tím se zamezuje roztažení drátů od sebe v případě, že by skrz mezeru mezi nimi chtělo prolézt nějaké zvíře. Mezery mezi dráty ve spodní části jsou menší, směrem nahoru se zvětšují. Nosné kůly bývají od sebe vzdáleny pět, ale i deset metrů.

Do méně frekventovaných míst se hodí plot, který má jen 5 až 6 drátů spojených laťkami 80 cm vysokými. Nad tímto oplocením může být v izolátorech veden vodivý drát (lépe ale páska nebo lanko). Tento druh oplocení je výhodný zejména v blízkosti cest, protože není třeba hlídat výšku porostu kolem plotu. Většinou porost mimo oplocenou plochu nevyroste až do výšky jednoho metru a tak „neubírá sílu“ vodivému drátu (resp. lanku nebo pásce nad pletivem).

 

Závěr

Představil jsem obecně (ve velmi zkrácené formě) základní typy oplocení pastevních areálů. Příště se budeme zabývat jednotlivými konstrukčními typy podrobněji.

 

Ing. Radko Loučka, CSc.