Ovce - chovatelské pomůcky II. Stabilní ohrady

Ovce - chovatelské pomůcky II.

 

V celosvětovém měřítku jsou známy rozličné systémy chovu ovcí, které se liší především ve využití technického vybavení, resp. chovatelských pomůcek. Tyto rozdíly mají vždy své opodstatnění. Všechna zařízení však musí svojí funkcí, konstrukcí a technickou úpravou umožňovat volný a bezpečný pohyb zvířat a manipulaci s nimi.

 

Stabilní neelektrické oplocení

 

Neelektrické oplocení se většinou staví tak, aby vydrželo dlouhou dobu. Může mít několik variant. Běžně známé jsou varianty kombinace sloupků se zavěšeným pletivem nebo s dráty propletenými příčnými laťkami. Pro trvalé neelektrické hrazení mohou být využity kamenné zdi, živý plot, dřevěné nebo kovové lísy, bidla nebo laťky. Lze využít i plasty. Materiály i typy hrazení mohou být různě kombinované. Ještě před zahájením stavby je třeba si dobře promyslet, pro jaká zvířata je oplocení určeno, jaký materiál má být pro stavbu použit, jaká bude rozteč mezi kůly, kolik bude mít ohrada rohů a vchodů, na jakou stranu se budou otvírat vrata. Přihlédnout by se mělo zejména k podmínkám terénu i k předpokládané výšce porostu (a to nejen uvnitř hrazení, ale i vně něho). Pokud to je možné, měl by se plot stavět na hranici lesa, případně i několik metrů uvnitř něho. Zvířatům stromy poskytují stín a drbadlo, kolem oplocení pak tráva neroste tak intenzivně.

 

Materiály

Uzlíkové pletivo

Vodorovné dráty jsou u něj uzlíkem pospojovány s dráty svislými. Mezery mezi vodorovnými dráty se zvětšují od spodu nahoru (od pěti do dvaceti centimetrů). Mezery mezi svislými dráty jsou stabilní, avšak u každého druhu pletiva jiné, u nejčastěji používaného druhu pletiva v rozmezí od 15 do 30 cm. Vodorovné dráty bývají silnější (2 mm), svislé vyvazovací slabší (1,6 mm). Horní a dolní dráty, tzv. vypínací, bývají nejsilnější (2,4 mm). Jsou na nich mezi každým políčkem vyrovnávací záhyby. Podle nich se pozná zda je pletivo správně napnuté. Pro ovce bývá pletivo vysoké 100 nebo 120 cm. Je baleno v rolích po 50  i 100 metrech. U tohoto druhu pletiva se uvádí životnost minimálně 10 let.

 

Bodově svařované pletivo

Je masivnější než uzlíkové pletivo. Jejím základem bývá 9 vodorovných řad ocelového pozinkovaného drátu o průměru 2,2 mm optimálně rozložených (spodní dvě řady 80 mm od sebe, další dvě 100 mm, pak 150, 185, 185 a nakonec 80 cm). Vodorovné dráty jsou bodovými spoji pospojovány s dráty svislými v pravidelné vzdálenosti 250 mm. Bývá označováno též jako Česká ohrazenka. Ohrazenka bývá vysoká nejčastěji 960 mm (podobný název Česká oplocenka je označení pro oplocení s výškou 1500 až 2000 m).

 

Hrazení s využitím drátů a svislých latěk

U tohoto oplocení se mezi podélné neelektrické dráty proplétají příčně laťky, prkénka nebo větve vysoké 1 až 1,2 metru (tím se také dráty napínají). Mezery mezi dráty ve spodní části jsou menší, směrem nahoru se zvětšují. Nosné kůly bývají od sebe vzdáleny pět, ale i deset metrů.

 

Sloupky

Sloupky bývají nejčastěji dřevěné. Nejvhodnější v našich podmínkách jsou dubové, případně akátové, protože dlouho vydrží. Nejpoužívanější jsou však smrkové, protože jsou při nákupu levnější (ve skutečnosti jsou však z dlouhodobého měřítka mnohem dražší, mívají životnost do pěti let). Stále častěji se však využívají sloupky z umělých meteriálů, plastové nebo betonové. Jejich průměr bývá většinou o několik milimetrů menší než u těch dřevěných, mívají i jiné profily. Na konci ohrady, u branky, na dlouhých rovných úsecích po každých 40 metrech a v rozích se používají sloupky se silnějším průměrem, případně o několik desítek centimetrů delší (s tím, že se zapustí hlouběji).

 

Stavba plotu

Vzdálenosti mezi sloupky

Vzdálenost mezi sloupky bývá závislá na mnoha skutečnostech, záleží například na podloží, na výšce sloupku, na druhu pletiva. V praxi se nejčastěji setkáváme s tím, že sloupky jsou od sebe vzdáleny na rovném a tvrdém terénu zhruba 5 metrů. V kopcovitém a měkkém terénu však bývají vzdálenosti mezi sloupky kratší.

 

Zapuštění a kotvení sloupků

Pevné sloupky musí být dostatečně hluboko zapuštěné, případně zatlučené do zámrzné hloubky minimálně 60 cm (raději 80 cm), koncové a rohové sloupky se zapouštějí (zatloukají) až do hloubky 110 cm. Když se sloupky mají zapouštět, nejdříve se pro ně v zemi vyvrtá nebo jiným způsobem vyhloubí díra. Sloupky bez hrotu se pak usadí do díry a kolem nich upěchuje hlína. Mnohem častěji se však sloupky zatloukají (to pak musejí mít na konci špici), a to speciálním zatloukadlem „beranidlem“ poháněným hydraulikou traktoru. Použít lze i menší beranidlo s madly, které obsluhují dvě osoby. Rohové sloupky by měly být o něco silnější než ostatní a zatlučené trochu šikmo (zhruba o 10 stupňů), bodcem směrem do ohrady. V místech s kameny nebo tvrdým podložím se do místa kde má být sloupek zatlučen nejprve zatluče slabá kovová tyč, která se vytáhne a do vzniklé díry se zatluče příslušný sloupek. Tento postup se také využívá například u sloupků plastových, u kterých je nebezpečí, že se zatloukáním poruší jejich struktura.

Koncové a rohové sloupky, sloupky v náročném terénu nebo sloupky na skalnatém podloží by měly být ukotveny, a to například šikmými, zpevňujícími vzpěrami, které jsou na konci podloženy plochým kamenem. Rohové sloupky mívají dvě šikmé vzpěry. Každá vzpěra by měla být rovnoběžná s plotem. Sloupky nelze kotvit podepřením vzpěrou do vnitřní strany oplůtku, při vysekávání překáží, ale hlavně se o ni mohou zranit zvířata. 

Jiným způsobem je kotvení pomocí příčných vzpěr, které jsou zapuštěné do země. Zapouštějí-li se sloupky do předem vyhloubeného vrtu, kotví se krátkou vzpěrou (širokou stejně jako vrt), přitlučenou nebo přišroubovanou ke spodní části sloupku. Horní příčná vzpěra má mít délku minimálně půl metru. Bývá připevněna ke sloupku těsně pod povrchem země tak, aby pomáhala čelit největšímu tlaku na sloupek (například u rohového sloupku napříč směrem do ohrady, u koncového sloupku směrem k tahu drátů).

Na konci ohrady, u branky a v rozích trvalého oplocení (většinou však pouze u hrazení elektrického) bývá i předposlední sloupek silnější a hlouběji zatlučený. Oba sloupky (koncový a předposlední) bývají propojeny dřevěným, vodorovným bidlem o délce 2,5-3 metry, a napříč mezi sloupky spojeny napínacím drátem tak, že u koncového sloupku je drát pomocí skobičky uchycen u paty sloupku, u předposledního sloupku je drát pomocí skobičky (nebo zářezu ve dřevě) uchycen zhruba 10 cm od vrcholu sloupku. Mezi dráty se vloží hladká kovová tyčka a nejméně čtyřikrát se obtočí kolem své osy. Tím se dráty napnou. Rohový sloupek bývá navíc proti vytahování ze země jištěn kolíkem šikmo (pod úhlem 10 stupňů) zatlučeným do země, který je se sloupkem spojený pomocí hřebíků nebo drátem.

 

Napínání pletiva

Uzlíkové pletivo musí být řádně napnuté. Poznáme to podle toho, že se „dilatační – vyrovnávací“ zakřivení vodorovných drátů do poloviny vyrovná. Takové zakřivení mívá každé políčko mezi dvěma svislými dráty. Pokud uzlíkové pletivo nemá horní a dolní drát podstatně silnější, je nutné jej zavěsit na dva (nahoře a dole) vodicí hladké dráty. Vodicí dráty musí být zvlášť dobře a pečlivě napnuty. Pletivo se na vodicí dráty přichytává drátěnými „C“ (céčky), které se zavřou speciálními kleštěmi.

Uzlíkové pletivo lze napínat pomocí speciálního napínáku zapřaženého za traktor. Má jednoduchou konstrukci. Skládá se ze železného nosného rámu trojúhelníkového tvaru (rám je ukončený okem, za které se zařízení přichycuje k traktoru), železné pásoviny a šroubů. Základna rámu je o několik centimetrů širší než pletivo. Jsou na ni navařeny dvě kulatiny. Dvě kulatiny jsou navařeny i na pásovinu tak, aby základna i pásovina do sebe zapadly a pevně přichytily dráty pletiva, které se mezi ně vloží. Pak se základna a pásovina spojí (pevně stáhne!) několika šrouby (zhruba šesti). Pletivo se natáhne asi o jeden metr za koncový sloup. Horní drát se zajistí ručním řetězovým napínákem, to proto, aby se neztratil tah. Potom se horní drát odstřihne asi jeden metr od sloupku a kolem sloupku se uváže speciálním uzlem. Obdobným postupem, včetně použití ručního napínáku, se upevní spodní drát. Pak se mohou odstřihnout a upevnit na sloupek i další dráty.

 

Uchycování pletiva

Uzlíkové pletivo se na sloupky nepřitlouká hřebíky. V nejnutnějším případě jen skobičkami a nikdy ne „napevno“. Vodicí (vytahovací, ne vodivé) dráty se protáhnou vybranými otvory skrz sloupek (otvory musí být dost velké, aby se v nich nedržela vlhkost). Vodicí dráty se také mohou přichytit vázacím drátem, který drží v zářezu. Vodorovné vodicí dráty musí mít možnost vyrovnávat výkyvy vysokých teplot, nárazy zvířat a jiné napětí. Pokud jsou napevno, při nárazu splašené ovce či při námraze dráty prasknou.

Pro lepší vysekávání trávy pod pletivem je dobré napnout pletivo 15 cm od země a mezi zem a pletivo natáhnout a napnout ještě jeden hladký drát.

 

Obecná pravidla

Při stavbě plotu je nutné dodržovat zákony (zejména týkající se ochrany zvířat, např. zákaz používání ostnatých drátů) a respektovat územní nároky. Oplocení je třeba kontrolovat. Potrhané pletivo opravit, vyvrácené nebo zlomené sloupky vyměnit. Doporučuje se vysekávat trávu pod pletivem, způsobuje prověšení pletiva a snižuje jeho životnost. Obdobné nedostatky způsobují ovce tím, že se o sloupky nebo o pletivo drbají. V tom případě se vyplatí pro ně zřídit na pastvině drbadla.

 

Ing. Radko Loučka, CSc.