Ovce - chovatelské pomůcky IV. Branky a brány

Ovce - chovatelské pomůcky IV.

Branky a brány v ohrazení pro ovce

 

Průchody a průjezdy jsou běžnou součástí plotů pro ovce. Lze je dělit podle toho, pro koho nebo pro co jsou určeny (pro zvířata, lidi, techniku), a dále podle toho, jakou mají konstrukci (například branky, závory, bariérové průchody, žebřiny). Branky lze dále dělit na dřevěné či kovové, pružinové či pletivové, většinou bývají kombinované, například dřevěný rám a v něm pletivo. Významným kritériem je i to, zda jsou pod elektrickým proudem nebo ne.

 

Průchody pro ovce se doporučuje stavět v rozích (nebo zúžených místech) ohrady a tak, aby branka při otevření vytvořila zábranu pro postup zvířat. Pokud navazuje na cestu, měla by branka mít stejnou šířku jako cesta (pokud to jde). Obvykle jsou branky široké 3-4 metry, to aby se zvířata při průchodu nemusela na sebe příliš tlačit, a také aby tudy mohla případně projet i technika. Pokud by tudy měla projet technika s větší šířkou, je lepší zhotovit dvoukřídlou bránu, ta pak může mít šířku až 7 metrů. Branka nebo brána by se měla otevírat tak, aby vytvořila jakýsi trychtýř se zůžením ve směri průchodu zvířat.

 

Průchody (resp. přelezy) pro lidi mají úplně jiný charakter než průchody pro zvířata. Lidé se s jejich pomocí mohou dostat jednoduše na druhou stranu plotu, zvíře však jimi nesmí uniknout. Základním požadavkem je, aby průchody pro lidi nevadily zvířatům v pohybu. Hlavně aby se o ně nemohla zvířata poranit. Mohou mít charakter úzké branky, labyrintu nebo žebřinového přelezu. Žebříkové schody s tyčí na podržení se instalují u trvalého oplocení v místech, kde je nutné umožnit vstup lidem (například když přes pastvinu vede naučná stezka). V případě ohrazení z uzlíkového pletiva mohou být schody z obou stran a o několik centimetrů předsunuté před plot. Vchod na pastvinu lze nejlépe řešit „úzkým volným průchodem“. Mezi dvěma sloupy se vytvoří jen tak široká mezera (cca 15 cm) aby se tudy mohl protáhnout člověk (jeho noha), ale ne ovce.

 

Průjezdy pro techniku vyžadují, aby sled činností (otevření, průjezd mechanizační techniky, zavření) byl dostatečně rychlý a operativní, aby nedošlo k úniku nebo poranění zvířat. To může v případě jednoobslužných strojů představovat jistou komplikaci. Proto se do takových míst instalují jednoduše otevíratelné pružinové vodiče, mechanicky otvíratelné brány (obr. 2) nebo bariérové přejezdy (tzv. kanadské brány, resp. texaské prahy). Přes bariérové přejezdy lze zvířata přehánět pouze pokud se otvory zakryjí deskou, kterou nemohou zvířata posunout!

 

Technické řešení průchodů pro zvířata a průjezdů pro techniku

 

Běžnou součástí téměř každého elektrického oplocení pastviny jsou pružinové vstupy . Za pomoci odizolovaných, ale vodivých rukojetí se vodivé dráty s pružinou lehce odpojí od koncového sloupku plotu. Většinou stačí zajistit vstup pouze třemi vodivými dráty s pružinou a rukojetí. Ploty s páskovými vodiči mívají delší odizolovanou rukojeť, která má pružinu uvnitř.

 

Dřevěné branky sloužící jako vchod na pastvinu se nejčastěji budují ze tří nebo čtyř tyčí (bidel), které se volně pohybují ve zdvojených sloupcích. Aby je zvířata nemohla posunout, když se o ně drbou, provrtají se do tyčí na obou stranách otvory, jimi se pak prostrčí kolík. Využít lze i zdvihací dřevěnou závoru se zátěží .

Pro málo frekventovaný průchod stačí používat jednoduchou branku z prken upevněnou na pevném sloupku pomocí pantů nebo drátů nahoře a dole. Pokud by však měla dřevěnou bránou projíždět technika, je lépe ji udělat otočnou nebo zdvihací. Dřevěné otočné brány mívají silný svislý sloup vysoký asi 4 metry, na který je lanem (nebo pásovinou) připevněn opačný konec závory. Tím je zamezeno „sedání“ brány. Průjezdy lze zabezpečit i elektrickou otočnou závorou, která se postrčením vozidlem otevírá na obě strany (výhodné je nejdříve dálkovým ovladačem zrušit impulsy). Závora se vyrábí v délce 4 m s možností mobilního prodloužení o další 1,5 metru.

 

Široká branka z uzlíkového pletiva  je vhodná jak pro průjezd strojů, tak k prohánění stáda. Není ale vhodná na každodenní otvírání. Branku lze postavit pouze jako součást pletivového plotu nebo plotu, který má minimálně tři řady řádně napnutých (pomocí napínáků) drátů a je ukončen koncovými sloupky. Nemá cenu stavět branku bez napínáků, protože bude moc volná. Ovce by ji pak mohly podlézat. Na takovou branku je třeba připravit dvě dřevěné tyčky (nebo vodovodní trubky) přibližně 1 m dlouhé, dřevěný kolík asi 30 cm dlouhý, kousek (asi 0,5 m) řetízku a kus silnějšího drátu. Popis konstrukčního řešení a postupu stavby:

1. Uzlíkové pletivo určené pro branku (v délce o 20 cm menší než je šířka mezi koncovými sloupky plotu) připevníme mezi dvě tyčky.
2. Jednu tyčku branky přivážeme dvěma drátěnými oky (nahoře a dole) ke koncovému sloupku, asi 10 cm od něj (vytvoříme tak jakýsi jednoduchý pant).
3. Na druhý koncový sloupek (u něhož se bude branka otevírat) připevníme 15–20 cm od země pevné drátěné oko (do něj budeme nasazovat tyčku branky). Místo drátěného oka lze použít i kus trubky zasazené do země zhruba 10 cm od sloupku (neměla by ze země vyčnívat více než 5 cm).
4. Ve výšce horního drátu uzlíkového pletiva připevníme ke koncovému sloupu řetízek, na který upevníme kolík (asi 30 cm dlouhý, o průměru asi 2 cm), a to asi v jedné třetině jeho délky. Řetízek musí být tak dlouhý (asi 15 cm, bude to záležet na tloušťce brankové laťky), aby v uzavřené poloze byl sloupek branky souběžně se sloupkem ohrady a mezera mezi nimi byla menší než hlava jehněte (zhruba 10 cm).
5. Na horním drátu branky vyrobíme z drátu posuvné očko pro zasunutí tyčky.

Branku z uzlíkového pletiva zavíráme následovně. Nejprve vsuneme dolní konec brankové laťky do drátěného oka (resp. trubky vyčnívající ze země). Horní drát branky vypneme tak, že obepneme řetízkem vyčnívající část brankové laťky a zapáčíme delší částí kolíku (kratší část opřeme o laťku). Tím pletivo branky napneme. Jakmile je kolík vodorovně s pletivem, zasuneme jeho delší konec do připraveného drátěného očka na horním drátu pletiva.

 

Zavírání branek

Pro dřevěné nebo kovové brány jsou různé „přesné vynálezy“ (jako například zašupování) nepoužitelné, protože voda, mráz, nápor zvířete snažícího se uniknout z oplůtku nebo váha člověka snažícího se přelézt zavřenou branku, posune její „přesný“ mechanizmus a je po zavírání. Doporučuje se použít různá jednoduchá zavírání. Tři z nich bych si dovolil představit:

 

A. Nejčastěji se branka v plotu zavírá pomocí dvou drátěných oček, které jsou připevněné ke koncovému sloupku plotu. Spodní konec trubky (tyčky) branky se strčí do dolního očka. Tyčkou branky se trochu zapáčí ve směru ke sloupku a horní drátěné očko se přetáhne přes horní konec trubky nebo tyčky, který přečnívá nad pletivem. Je to zavírání velmi jednoduché na výrobu i na obsluhu, ale branka nebývá dobře vypnutá.

 

B. Na koncovém sloupu ohrady je připevněný řetěz a kus silného plechu se zářezem. S řetězem v ruce obepneme sloupek branky, pak řetěz vložíme (hodíme) do zářezu v plechu. K zavírání postačí jedna ruka.

 

C: Na koncovém sloupu ohrady je přišroubovaný řetěz a ve stejné výšce kolík z kulatiny zahnutý tak, jak je to namalováno na. Na konci řetězu je očko s oválným otvorem. Při zavírání prostrčíme řetěz bránou (nebo jím obepneme sloupek branky) a otvor v očku nasadíme na kolík. Žádnému zvířeti se nepodaří očko zvednout.

 

 

Spojování dřevěných či kovových lís

Branky lze v oplocení nahradit dřevěnými nebo kovovými lísami (zábranami). Nejjednodušší a nejrychlejší je spojovat lísy pomocí kožených nebo umělohmotných řemínků (výborné jsou řemínky se suchým zipem). Lze je spojovat i pomocí provázků, neměly by se ale uvazovat klasickým uzlem, protože ten se pak obtížně rozvazuje. Nejlépe je použít lodní nebo dřevařský uzel. Kovové lísy bývají vyrobené tak, že jejich napojování je součástí jejich konstrukčního řešení.

 

Bariérové přejezdy

Bariérové přejezdy jsou známy pod názvem kanadské branky nebo texaské prahy. Používají se tam, kde je větší provoz, nebo kde přes pastviny vedou frekventované cesty. Mohou být zapuštěné, ale i nadpovrchové s nájezdovými plošinami. Ty zapuštěné jsou tvořeny příkopem (vysokým zhruba 25 cm) vyhloubeným napříč cesty v délce přesahující šíři průjezdu, krytým přejezdovým roštem a bočnicemi. Nášlapové plochy roštu (o šířce menší než je šířka paznehtu, tedy podle zvoleného materiálu zhruba 4 cm) jsou uložené kolmo k cestě. Mohou být vyrobeny z profilovaného železa, trubek, ale i z dřevěných hranolků. Šířka mezer mezi nimi musí být větší než je šířka paznehtu (pro ovce cca 6 cm, v případě společné pastvy ovcí a skotu cca 12 cm). Rošty mohou být i z trubek otočných kolem své osy. Bočnice mají délku o trochu větší než je šířka roštu, mohou vyčnívat na jednu nebo nejčastěji obě strany oplocení. Často bývají zešikmené od základny směrem k plotu. Je třeba upozornit na to, že celá konstrukce bariérového přejezdu musí být na pozemku chovatele, tedy i bočnice. Každý bariérový přejezd musí být odvodněný. V zimě se prostor pod roštnicemi může naplnit vodou, která zmrzne a může vytvořit jakýsi most, po kterém by zvířata mohla uniknout.

 

Závěr

Zvolením správného typu branek a jejich zavírání se ušetří mnoho času, peněz i nervů.

 

 

Ing. Radko Loučka, CSc.