Ovce - chovatelské pomůcky VI. Zařízení pro manipulaci

Ovce - chovatelské pomůcky VI.

Zařízení pro manipulaci se zvířaty

 

Zvířata trvale umístěná ve velkém oplůtku se velmi špatně na pastvině chytají. Pokud nemá ošetřovatel ovcí dobře vycvičeného psa, který dokáže ze stáda oddělit jednu vybranou ovci nebo dokonce celou skupinu vybraných ovcí, bývá pro něj někdy problémem přiblížit se k nim tak blízko, aby mohl alespoň přečíst číslo na ušní známce.

 

Dobře vycvičený pes dokáže ovce dlouhodobě udržet v těsné blízkosti člověka. Pro něj pak nebývá problémem se k vybrané ovci přiblížit na vzdálenost délky jeho hole a zachytit ji jejím koncem upraveným pro chytání zvířete za zadní nohu nebo za hlavu (na našem trhu jsou dodávány lehké duralové hole, kde na jednom konci je zakřivení vhodné pro chytání ovce za nohu a na druhém konci pro chytání ovce za hlavu). Přímo na pastvině však většinou není třeba ovce chytat, velkovýrobní způsob chovu se nyní omezuje hlavně na společné zásahy (například kontrola ušních známek, odčervování, vakcinace, zkracování paznehtů, střihání). Za tím účelem se stádo nažene, nejlépe s použitím vycvičeného ovčáckého psa, do stabilní manipulační ohrady nebo mobilní třídicí uličky. Tato zařízení by měla umožnit pracovat se zvířaty bezpečně, klidně a efektivně.

 

Zacházení se zvířaty

Dříve než začnu popisovat zařízení pro manipulaci se zvířaty, dovoluji si zdůraznit, jak by mělo vypadat z pohledu ochrany zdraví zvířat a jak je při manipulaci se zvířaty důležité citlivé zacházení s nimi. Je dobré, má-li chovatel v tomto ohledu zkušenosti s manipulací s ovcemi a jejich přeháněním, je dobré, rozumí-li jejich chování a dokáže odhadnout jejich reakce. S ovcemi se musí zacházet klidně. V klidovém stavu jsou ochotnější nechat se vést nebo hnát, než jsou-li rozrušené. Při hnaní ovcí je třeba využít jejich tendence udržovat se ve stádě. Je nutno vyvarovat se všech činností, které mohou vyvolat strach, zranění či zneklidnění zvířat, a to zvláště při práci s vysokobřezími jedinci.

Ovce by neměly být zvedány za hlavu, rohy, končetiny, ocas nebo za vlnu. Mají být fixovány posazením na sedací kost nebo položením na bok, nikoliv položením na záda. Pokud se k fixaci používají mechanické pomůcky, musejí být náležitě upraveny a udržovány. Nástroje, například hole, nesmějí být použity způsobem, který by vyvolával zbytečnou bolest nebo utrpení. Ovčáčtí psi mají být náležitě vycvičeni, zejména k tomu, aby nezraňovali ovce. Ovce i ovčáčtí psi by pokud možno měli být na sebe navyklí.

Zařízení pro manipulaci s ovcemi nemají mít ostré hrany nebo výčnělky, které by mohly způsobit zranění. Odstraněny musí být i vyčnívající hřebíky nebo třísky. Jsou-li součástí naháněcí uličky ráhna pro zavěšení posuvných dveří, je třeba je zavěsit tak vysoko, aby se o ně ošetřovatel nepraštil do hlavy.

Povrch zařízení nesmí být ošetřen barvou nebo prostředky na ochranu dřeva, které by mohly ohrozit zdraví nebo životní pohodu zvířat nebo člověka.

Ovce nemají být trvale omezovány v pohybu. Jsou-li dočasně uvázány, což by mělo být povoleno jen na krátkou dobu, nemá to být v místě, kde jsou nějaké překážky, nebo kde hrozí napadení psy nebo jinými zvířaty. Mají-li se použít fixační pomůcky, například postroje, mají být vyrobeny z vhodného materiálu a řádně upraveny a upevněny tak, aby byly pohodlné a nezpůsobovaly odřeniny. Je-li třeba omezit pohyb jehňat, mají být umístěna v kotci, nikoliv uvazována.

 

Součásti manipulační ohrady

Pevné manipulační ohrady tvoří dřevěné nebo trubkové hrazení, propojené třídícími brankami nebo „padacími“ stop-dvířky a doplněné různým zařízením na fixaci zvířat, jejich vážení nebo na ošetření jejich paznehtů (mycí lázně).

Ohrada by měla být navržena tak, aby:

• byla schopna pojmout předem určený počet zvířat,
• bylo možné udělat u ovcí potřebné zásahy,
• byla na vyhovujícím místě (vzdálenost, povrch, využitelnost, doprava zvířat),
• vyhovovala po stránce ochrany zvířat a bezpečnosti práce.

 

Doporučení jak sestavit manipulační ohradu je několik. Každý může mít svůj oblíbený systém. Každá ohrada se sestavuje především podle toho, pro co má sloužit, jaký prostor je k dispozici, může-li být stabilní či nikoli, z jakého materiálu hrazení je. Někdo potřebuje využít stávající pevné hrazení nebo zeď, jiný požaduje, aby ohrada, včetně zařízení, byla mobilní. Celé manipulační zařízení by mělo být navrženo tak, aby ho zvířata opouštěla jinými vraty, než kterými do něj vstoupila. Cesty by se neměly křížit. 

 

Materiál

Manipulační ohrady bývají do požadovaného tvaru a rozlohy podle velikosti stáda sestavovány pomocí kovových segmentů nebo dřevěných lís. Ohrady z kovových segmentů jsou podstatně pevnější a trvanlivější a jen o málo dražší než ohrady se zábranami dřevěnými. Asi nejlepší jsou segmenty duralové. Jsou sice velmi lehké, ale také hodně drahé. Hrazení trvalých ohrad je možné doplnit pletivem, které zabrání úniku jehňat nebo naopak v trvalém hrazení může být umístěn otvor, kterým prolezou jen jehňata.

Propojení mezi zábranami by mělo být jednoduché. Většinou je manipulační ohrada řešena tak, že se postupně, tak jak na jedné straně ovcí ubývá a na druhé straně přibývá, zábrany přenášejí z jedné na druhou stranu a tak se příjmová shromažďovací ohrada zmenšuje a vypouštěcí ohrada (na konci) se  zvětšuje.

Kovové segmenty mohou mít různý tvar, hmotnost, barvu. Některé segmenty mohou být průhledné, u jiných, zvláště u těch, které tvoří uličku, je vhodné, aby skrz ně nebylo vidět. Propojení segmentů by mělo být jednoduché, ale také pevné.

Dřevěné lísy se vyrábějí z latí, půlené tyčoviny, nebo z obyčejných prken. Lísy bývají dvojího druhu, jedny jsou dlouhé asi tři metry, druhé asi 115 cm. Spodní prkna mají mezi sebou mezeru asi 10 cm. Od poloviny výšky lísy se mohou mezery mezi prkny zvyšovat až na 20 cm.

             Dřevěné lísy se mohou spojovat pomocí provázků. Měl by se používat speciální uzel se smyčkou. Když se za ni zatáhne, uzel se uvolní. Nedoporučuje se dělat uzly „na pevno“. Pak dlouho trvá je rozvázat, často se nakonec přeříznou nožem.

Tam kde je nutné oddělit mladá zvířata od těch starších se používají speciální lísy – prolézačky. Mají průchody tak velké, že jimi proleze jehně, ale již ne dospělá ovce (průlez 20 cm široký a 60 cm vysoký pro jehňata do tří měsíců věku a 27 cm široký pro jehňata starší tří měsíců). Průchody mohou být v případě nutnosti opatřeny uzavíratelným zařízením.

 

 Shromažďovací a natlačovací ohrady

 

Tvar a velikost ohrad závisí na velikosti stáda, na jednu ovci by mělo být ve shromažďovací ohradě k dispozici 0,7 až 1 m² plochy.. Ohrada může mít i obdélníkový (lepší) nebo čtvercový tvar. Upřednostňují se zaoblené ohrady bez rohů (rohy lze zrušit instalací malých zábran, do vzniklého prostoru lze schovat pomůcky, u trvalých ohrad se zde třeba může vysadit strom). Ideální je, jsou li záchytné ohrady z kovových nebo dřevěných lís. Mohou být i drátěné, nikoliv však elektrické.

Nejlepší práce je s duralovými zábranami, které jsou velmi lehké. Stačí uchopit jeden segment a lze pohybovat téměř celou ohradou. Systém s duralovými zábranami usnadňuje zejména natlačování zvířat do trychtýřovitě upravené ohrady.

Z velké (shromažďovací) ohrady přechází ovce do menší, natlačovací ohrady. Ta se nálevkovitě zužuje do pracovní uličky. Zúžení by mělo být pozvolné. Doporučuje se dodržet úhel 30 stupňů. Může mít různý tvar, trojúhelníkový, do trychtýře, D-tvar nebe s pozvolným zakřivením.

Aby se lépe využil prostor a aby bylo možné snadněji zvířata nahánět do uličky, doporučují se různé zlepšovací systémy, například s karuselovým přihaněčem, tj. pomocí otočné zábrany v kruhové nebo vějířovitě upravené ohradě. Usnadnění otáčení a vyrovnání případných nerovností ve svažitém terénu je možné umístěním pojezdového kolečka na pantografovém závěsu.

Pokud je to možné, ohrada by měla být vyspádovaná, odvodněná a zpevněná, neklouzavá, neměla by být příliš prašná. Ideální je, je li ohrada postavena ve stínu stromů, kůlny nebo nějaké budovy. Eliminovat by se měly všechny rušivé vlivy, například hučení strojů nebo štěkot psů. Manipulační ohrada by tedy neměla být stavěna blízko dílny nebo psince.

 

Pracovní ulička

Pracovní ulička má mít šířku  0,5 m a délku pro 5-10 zvířat, aby se v ní ovce nemohly otáčet, a aby bylo možné některé úkony (odčervení, identifikace) vykonávat současně u více kusů. Mívá plné stěny vysoké tak, aby zvířata nevyskakovala (zhruba jeden metr). Čím je ulička delší, tím rychleji a snadněji ovce procházejí. Ulička by měla být situována tak, aby zvířata nešla proti slunci a aby obsluha nebyla po směru větru (aby nestála v oblaku prachu). Součástí uličky bývají různá třídící vrátka, „padací“ stop-dvířka, fixační zařízení, nakládací rampa, nášlapná plošina váhy nebo průchozí brodidlo. Součástí celého zařízení mohou být i menší ohrady na vytříděné kusy zvířat a na ošetřená zvířata.

Třídící vrátka bývají různé konstrukce, výhodná jsou ta, která jsou výkyvná na jednu i druhou stranu a mívají vyvýšené madlo k rychlému uchopení.

 

Fixace zvířat

V pracovní uličce se doporučuje v odpovídajících vzdálenostech zdvojit sloupky tak, aby zasunutím kolíku mezi ně bylo možné jednotlivé ovce zafixovat, případně jim zabránit v couvání.

 

Zvířata je nutné v uličce fixovat například z důvodu ošetřování paznehtů, odčervení a podobně. Pokud nevyhovuje fixace pomocí zasunutého kolíku nebo „padacích“ stop-dvířek, může se ovce pomocí vrátek z uličky vytáhnout a posadit na sedací kost nebo dát do jednoduchého lehátka z celtoviny na kovovém nebo dřevěném rámu. Ve větších chovech se k fixaci zvířat může využívat otočné fixační klece, kde je zvíře konstrukcí fixováno v oblasti hrudníku. Ve velkochovech, například v Austrálii, používají speciální „V“ klec s padací podlahou. Klec „V“ funguje následovně. Zvířata se natlačí do dlouhé úzké uličky zvednuté od země tak vysoko, aby ošetřovatel mohl pohodlně stát. Když vběhne 5–15 zvířat do úzkého plechového prostoru připomínající tvarem písmeno „V“, podtrhne se podlaha a zvířata zůstanou v plechovém trychtýři viset. Když mají nohy ve vzduchu, lze jim aplikovat požadovaný přípravek nebop píchnout injekci.

 

Brodidlo

Vhodná je instalace dvojdílného brodidla pro koupele paznehtů. V první části se paznehty očistí od bláta, ve druhé je léčebný roztok nebo dezinfekční lázeň. Sestup do lázně je, aby došlo k potřebnému rozevření paznehtů zvířat, žlábkový. Za lázní by měl být prostor pro osušení zvířat. Ten je spádován do retenční jímky, odkud se roztok po přefiltrování znovu vrací do lázně. Dezinfekční vany jsou většinou plastové a přenosné.

 

Nakládací rampa

Šikmá plocha rampy by neměla být příliš strmá. Měla by být opatřena příčnými lištami, aby to zvířatům neklouzalo. Je lepší, když ulička na rampě není příliš široká, aby se zvířata neotáčela a neskákala zpět. Ulička na rampě by měla být pevně uchycena. Mezi jednotlivými segmenty, pokud tam jsou, by neměly být velké mezery, aby zvířata neměla tendenci se v nich zachraňovat.

 

Jednoduché třídicí uličky

Pevné manipulační ohrady pro malochovatele jsou většinou až příliš luxusním zařízením, stačí jim mobilní třídicí ulička, kterou může projít pouze jedno zvíře. I zde platí pevně dané pravidlo: čím delší a užší ulička, tím lépe ovce běží. Na konci uličky jsou vrátka a za nimi jeden nebo dva prostory, do nichž se vpouští vybrané ovce. Člověk stojí na straně dvířek a kolenem pomáhá zpomalit běh zvířat tak, aby přečetl malé číslo na ušní známce. Pokud zahlédne ovci, kterou je třeba oddělit, odchytí ji a zavře do připravené ohrady nebo u ní udělá potřebné ošetření.

Kontrolu ušních známek a počítání oveček lze dělat, i když třídicí uličku chovatel nemá. Stačí mu k tomu jen vhodně umístěná vrátka v rohu pastviny. Ovce natlačované do rohu psem nebo pomocníkem ovčáka se chtějí vrátky prodrat. Chovateli pak stačí jen včas vrátka přivřít.

 Dr. Radko Loučka