Ovce - chovatelské pomůcky VII. Vybavení na pastvě

Ovce - chovatelské pomůcky VII.

Zajištění pohody zvířat na pastvině

 

                  Jestliže venkovní prostředí na pastvině nebo ve výběhu nemůže dostatečně uspokojit základní potřeby zvířat a jejich obsluhy, je nutné zajistit jim přiměřenou ochranu ve formě krytů, ochranných přístřešků nebo dočasného ustájení. Sezónní ochranné prvky jako drbadla, stíniště, větrolamy, přístřešky nebo krytá příkrmiště je možné konstruovat jako přemístitelné i stabilní.

 

Základními potřebami z  hlediska ochrany zvířat a zajištění jejich pohody jsou:

• umožnění fyziologických potřeb zvířat (např. dostatek kvalitní potravy a pitné vody, volný pohyb, drbadla, …) 
• ochrana před nepříznivými klimatickými vlivy, zejména teplotami, větrem a srážkami (např. suché prostory k odpočinku, stínidla, větrolamy, …),
• ochrana před faktory vyvolávajícími nadměrný psychický stres,
• ochrana před predátory a vektory přenosných chorob. 

 

Při výběru druhu ochrany, jejího umístění a provedení je nutné uvážit její trvanlivost, náročnost na údržbu a vhodnost pro dané prostředí. U stabilních ochranných prvků rozhoduje zejména možnost celoročního (sezónního) přístupu pro potřebné mechanizmy a ohled na okolí (sklady krmiv, vlastní i cizí objekty, vedení sítí středního nebo vysokého napětí, frekvence na sousedících veřejných komunikacích). Dočasné i trvalé nepřemístitelné objekty by měly být otevřené směrem jižním nebo jihovýchodním a opatřeny racionálně řešenými komunikačními a manipulačními cestami.

 

Drbadla

                  Jednou z běžných potřeb zvířat na pastvině je možnost se podrbat. V tomto směru jsou mezi zvířaty poměrně velké individuální rozdíly. Jsou zvířata, která se velmi ráda drbou o cokoliv, jiná zvířata takovou potřebu nepociťují. Pokud ale ovce v oplůtku ohrazeném klasickým „ovčím“ pletivem nebudou mít možnost se podrbat, s velkou pravděpodobností se budou drbat o sloupky a o pletivo. S velkou pravděpodobností lze očekávat, že pod tíhou těla ovce o hmotnosti kolem sedmdesáti kilogramů se sloupky vyvrátí a pletivo prohne. Na oplocení pak mohou v daleko větší míře působit klimatické vlivy a jeho životnost se podstatně zkrátí.

            Jako drbadlo může kromě sloupků a pletiva sloužit zvířatům vše, co na pastvině najdou, například držáky na lizy (pokud jsou z plastické hmoty, velmi brzy podléhají zkáze), krmítka (ta většinou nejsou pevně ukotvena a tak je zvířata povalí), vstupní brána (mohou poškodit mechanizmus brány). Jednou ze základních podmínek pro drbadla je jejich pevné ukotvení.

            Jako drbadla často slouží stromy. Ty ale mohou mít po určité době úplně sedřenou kůru. Toto nebezpečí je podstatně větší u skotu než u ovcí. Aby se kůra stromů ochránila, vyrábějí se speciální pryžové nebo plastikové kartáče, které lze obtočit kolem stromu nebo kůlu. Některé mají i samostatné madlo. Ve specializovaných prodejnách si již lze objednat i speciální drbadla. Speciální drbadla jsou určena více pro kozy nebo pro skot, ale lze je pro zlepšení pohody využít i u ovcí. Na chovateli pak záleží, kolik je ochoten do této chovatelské pomůcky investovat peněz.

Z hlediska ochrany zvířat je třeba zkontrolovat, aby drbadla nebyla pro zvířata nebezpečná (nemají mít například ostré hrany).

 

Ochrana před klimatickými vlivy

Organizmus zvířete je schopen se přizpůsobit bez větších problémů teplotám v určitém rozmezí, v tzv. termoneutrální zóně. Pokud jsou teploty nižší, zvířata mohou trpět chladovým stresem, pokud jsou vyšší, mohou trpět teplotním stresem. Přiměřený obrůst vlnou chrání ovce před výkyvy teplot na obě strany, před teplem i zimou, navíc je chrání před přímými účinky slunečního záření.

Tepelný stres, stejně jako stres chladový, může být větší, nejsou li ovce v dostatečné kondici, nejsou li zdravé, není li jim věnována dostatečná péče z hlediska krmení a napájení nebo jsou li nějak psychicky vystresované.

 

Chladový stres

Při poklesu teploty vzduchu pod spodní hranici termoneutrální zóny dochází ke chladovému stresu. Chladový stres je kritický zejména pro novorozená jehňata a je v podstatě hlavním důvodem budování zimovišť nebo zajištění ustájovacích objektů. Ostatním zvířatům je třeba zajistit jen ochranu před větrem, resp. průvanem.

 

Tabulka spodních kritických limitů termoneutrální zóny pro ovce (Webster 1976)

 

Prostředí a podmínky	Krmná dávka	Délka vlny (cm)	Rychlost proudění (m/s)	Kritická teplota (°C)
Ve stáji	Záchovná	6	0,2	-7
Ve stáji	Plná	4	0,2	-40
Venku, po stříži	Záchovná	1	0,9	+13
Venku, po stříži	Záchovná	1	4,3	+19
Venku, suché rouno	Záchovná	6	4,3	-3
Venku, mokré rouno	Záchovná	6	4,3	+12

 

Kritické teploty závisejí u bahnic zejména na délce a druhu rouna, jemnovlnné ovce snadno promoknou. Spodní kritická mez pro dostatečně krmenou, aklimatizovanou ovci ve vlně (o délce cca 6 cm) je při ustájení v přístřešku -40 ^oC. I při této extrémní teplotě jsou ovce schopné bez velkých problémů přežít venku, protože aktivně snižují tepelné ztráty například shlukováním nebo aktivací termoregulačních mechanizmů. Tepelné ztráty negativně ovlivňují dešťové srážky a vítr. Vysoká relativní vlhkost a proudění vzduchu zvyšuje nepříznivé účinky nízkých teplot. Tento efekt je známý jako wind-chill (ochlazovací efekt).

Pro zmírnění chladového stresu je nutné zajistit ovcím dodatečný přísun energie ve formě příkrmu. Dodatečná potřeba krmení je závislá nejen na stavu rouna, ale i na hmotnosti zvířat. Větší zvířata mají nižší potřebu dodatečného krmení. Přibližně lze kalkulovat se zvýšením potřeby krmení o 0,5-1 % na každý stupeň teploty pod kritickou hranicí. Vysoce kvalitní seno má přitom vyšší „výhřevnost“ než koncentráty. Při jeho trávení vzniká více energie a lehce se krmí i při teplotách pod nulou.

Příjem krmiva ovlivňuje produkci tepla, ta spolu s tepelnými ztrátami má vliv na spodní kritickou mez. Jestliže je z provozních důvodů nutná stříž v zimě (2-4 týdny před bahněním) je nutné ovce na 2-3 týdny umístit ve stáji, eventuálně nastavit výšku břitů stříhacích nůžek na 0,7-1 cm.

Kozy mohou „suchou“ zimu snášet velmi dobře i přesto, že nemají vlnu. Vrstva jejich podkožního tuku je sice minimální, jejich kůže se ale rychle přizpůsobí přirozenému podzimnímu ochlazování a zvýší intenzitu tvorby sekundárního, podsadového vlákna (do extrému je tato schopnost rozvinuta u kašmírových koz pocházejících z horských oblastí s krutými mrazy). Jediným rizikem v případě silných mrazů je omrzání vlhkých neosrstěných částí, tj. vemen, resp. mulců, pupků a uší u novorozených kůzlat. Proto se kozy přes zimu chovají v přístřešcích. Postačuje však poskytnout jim lehký přístřešek s dostatečnou vrstvou suché podestýlky a pečlivě kontrolovat a osušovat novorozence. Nelaktující zvířata jsou pak téměř zcela bez problémů.

                 

Větrolamy

               V některých případech je v neustájených chovech účelné vybudovat větrolamy, a to především v místech, kde chceme aby se zvířata více zdržovala (příkrmiště, možnost dohledu), ale kde je v některých obdobích roku příliš větrno. Větrolam přispívá nejen ke snížení ztrát zvířat a úspoře krmiv, ale poskytuje ochranu i řadě druhů obratlovců a nižších organismů. Větrolamem může být skupina nebo řada stromků, keřů i živý plot. Ideální je, když je větrolam tvořen dvěma řadami stromů a keřů, z nichž alespoň jedna řada je hustá jehličina. Závětří lze také vybudovat s využitím protiprůvanových sítí. Při zřizování větrolamu je nutné vycházet ze základních principů:

• Větrolam musí být situován podle podmínek dané lokality, většinou bývá kolmo k převažujícímu zimnímu větru, nebo jako ochrana proti letnímu záření ve směru východ-západ. Možné je i pravoúhlé řešení, to znamená ochrana severní a západní strany vybraného místa.
• Aktivní zóna větrolamu závisí na jeho výšce. V zóně vymezené pětinásobkem výšky větrolamu před, a desetinásobkem výšky větrolamu za ním, dojde ke snížení rychlosti větru na třetinu až čtvrtinu původní hodnoty. Ještě ve vzdálenosti odpovídající patnácti až dvaceti násobku výšky za větrolamem je rychlost větru snížena na 75-80 % jeho původní hodnoty.
• Pro zimní období je nutné, aby nedocházelo k rozbahnění, předem vybudovat přístupové cesty a zařízení pro odvod vody z tajícího sněhu.
• Větrolam je třeba udržovat v bezplevelném a čistém stavu.

 

Teplotní stres

Ani teplota 65 ^oC na slunci nijak neovlivní teplotu kůže pod vlnou. Problematické mohou být ty partie, na kterých neroste vlna. Ovce při extrémně dlouhém pobytu na slunci se mohou dělat půchýře v důsledku spálení. Obdobně v zimním období při extrémních mrazech může dojít k omrzlinám uší nebo vemene. Choulostivější v tomto směru jsou plemena ovcí s malým obrůstem některých partií těla, jako například masné plemeno ovcí Charollais.

Pro čerstvě ostříhané ovce představuje tepelný stres už teplota nad 30 ^oC na slunci. Trvalá teplota nad 30 ^oC snižuje plodnost na 50 % a přežívání embryí téměř na nulu. Při teplotě okolo 38 ^oC je po třech měsících trvání tepelného stresu reprodukce zcela vyloučená.

Znovu opakuji, že tepelný stres může být větší, nejsou li ovce v dostatečné kondici, nejsou li zdravé, není li jim věnována dostatečná péče z hlediska krmení a napájení, jsou li ostříhané nebo jsou li nějak psychicky vystresované. Zvláště je třeba mít se na pozoru, jsou li ovce drženy v omezeném prostoru, například v manipulačních ohradách při hromadných zásazích. V první řadě je nutné jim zajistit dostatek napájecí vody.

Pokud se ovce nemohou ukrýt do stínu, reagují na teplotní stres podobně jako jiná zvířata, tedy zvýšenou frekvencí dýchání. Problém jak se zbavit přebytečného tepla je tím větší, čím jsou ovce tučnější nebo když je nutné je přehnat na jiné místo. Účinek vysoké teploty zvyšuje vlhkost vzduchu.

 

Stínidla

Možností zmírnění tepelného stresu je mnoho, i bez umělých ochranných přístřešků bývá na pastvinách dostatek přirozených krytů. Stín na pastvině může být tedy přirozený (větve stromů, keře) nebo uměle vytvořený (přístřešek, stíniště). Ideální stín tvoří větve stromů (v zahraničí se často používá modřín, který dokáže své větve ve vhodné výšce rozprostřít do velké vzdálenosti), nejlépe vysazených ve dvou pruzích zhruba půldruhého metru od sebe. Větve pak rostou více ven z uličky (vytvořené stromy) než dovnitř. Ve výši zhruba jeden a půl až dvou metrů pak vytvoří zvířatům výborný úkryt před sluncem. Stromy zároveň slouží i jako drbadlo a větrolam.

 

Závěr

Pokud na pastvině ovce nemají jiné drbadlo než plot, drbou se o něj a tak ho systematicky ničí. Pokud nemají kde se ukrýt před nepřízní počasí, mohou dostat úžeh nebo úpal, v mrazech a průvanu se může oslabit jejich imunitní systém a mohou onemocnět.

Žádný z používaných způsobů a pomůcek ochrany nelze doporučovat jako univerzální,  nejlepší nebo jedině vhodný. Jejich volba je často závislá na místních podmínkách. Využití ovlivňují individuální rozdíly mezi jednotlivými zvířaty i mezi plemeny. V řadě případů je účelné několik typů ochranných prvků vzájemně kombinovat.

 

Ing. Radko Loučka, CSc.