Ovce - chovatelské pomůcky VIII.

Napajedla a napáječky

 

 

Voda je jednou z nejdůležitějších potřeb zvířat. Hygienickou kvalitu vody v chovu ovcí a koz je třeba mít na paměti hlavně tam, kde jsou na pastvině umístěna napajedla s volnou hladinou. Avšak i v napáječkách, ať již jsou na pastvině nebo v ovčíně, by měla mít voda požadovanou kvalitu. Voda v napajedle nebo v napáječce znečištěná například výkaly je zdrojem šíření nákaz, zejména u jehňat a kůzlat (hrozí především kokcidióza). Napáječky mají být řešeny a umístěny tak, aby se snížila na minimum možnost kontaminace výkaly nebo močí, eliminovalo se riziko zmrznutí nebo rozlévání vody, a předešlo se zranění.

 

Požadovaná kvalita vody

 

Voda získaná z vodních toků, nádrží, ale i z vrtů nebo studní má být pravidelně sledována. Při jakémkoliv podezření a raději i preventivně se doporučuje dopravit vzorek do chemické laboratoře k důkladnější kontrole. Napájení z močálů, kaluží a stojatých vod je nepřípustné, může být příčinou různých nákaz.

Ovce a kozy vyžadují určitou kvalitu vody co se týče obsahu soli, obsahu toxických látek i mikroorganizmů. Základní požadavky na kvalitu vody pro ovce a kozy jsou uvedeny v tabulce.

 

Tabulka: Základní požadavky na kvalitu vody pro ovce a kozy

 

Prvek	Limit (mg/l)	Prvek	Limit (mg/l)	Komponent	Limit
Al	5,0	V	0,1	Sulfáty	1000 mg/l
As	0,2	Hg	0,01	Rozpuštěné soli	15000 mg/l
B	5,0	Cu	0,5	Nitráty a nitrity	100 mg/l
Cd	0,05	F	2,0	Nitrity	10 mg/l
Cr	1,0	Zn	24	Bakterie celkové	1 milion CFU/100 ml
Se	0,05	Ni	1,0	Bakterie coliformní	50 CFU/100 ml
Pb	0,1	Co	1,0	Coccidia, Leptospira, Staphyloccocus, viry	0

 

CFU = počet jednotek tvořících kolonie při vyšetření vzorku vody kultivací na živné půdě

 

             Pro ovce i kozy jsou stanoveny nižší nároky na kvalitu vody než pro skot. Například celkové množství limitujících solí je u skotu 10 000 ppm (tj. mg/l), u ovcí 15 000 ppm. Rozdíly jsou i v požadavcích na kvalitu vody pro jednotlivé kategorie, například pro březí a kojící ovce nebo kozy je limit 10 000 ppm, pro jehňata nebo kůzlata 6 000 ppm. Za dobrou se obecně považuje voda, má-li 3 000 ppm, za výbornou, má-li 1 000 ppm.

Voda pro pití by měla mít teplotu mezi čtyřmi a osmnácti stupni Celsia. Pokud má voda teplotu vyšší, může docházet k velkému namnožení mikroorganizmů.

Voda má mít neutrální kyselost (pH 7). Horší je, když je alkalická než kyselá. Vysoká alkalita (pH 9 a vyšší) způsobuje zažívací problémy, průjmy, špatnou konverzi živin a snižuje příjem vody a krmiva.

            Pro koncentraci herbicidů, pesticidů a mnoha dalších chemikálií ve vodě mají ovce a kozy stejné limity jako lidé.

 

Příjem vody

 

Ovce i kozy ke svému životu nutně potřebuje vodu. Na tom nezmění nic ani to, že jim ji z větší části roku není třeba dodávat tolik, kolik doporučuje norma. Biologická potřeba vody má být kryta každodenně buď tak, že je jim podávána v dostatečném množství, čerstvá, čistá, vlažná a v náležité biologické a chemické kvalitě, nebo je jim podáváno krmivo s dostatečným obsahem vody (pastva na mladém šťavnatém porostu většinou ovcím stačí až k několikatýdennímu krytí potřeby vody). Lepší je kombinace obou způsobů. Druhý způsob (tedy dodávání vody krmivem, byť velmi šťavnatým) nelze použít u zvířat v laktaci.

Ovce si vodu doplňuje také tím, že požírá šťavnaté krmivo o vlhkosti kolem 85 % (běžná pastevní píce má sušinu 17 %). Ráno a večer získává vodu také z rosy, která ulpívá na rostlinách. V zimě zvířata získávají vodu lízáním sněhu.

Dospělá ovce pří pastevním typu výživy spotřebuje od dvou do šesti litrů vody denně. Nejvyšší spotřebu vody mají bahnice v poslední třetině tvorby plodu a v průběhu první poloviny laktace. Jehně musí mít stálý přístup k vodě již od dvou týdnů věku. Většinou však se jim do choulu voda dává ve džberu ihned po narození. Je však třeba mít na paměti, že džber musí být tak malý (nebo vody v něm tak málo), aby se jehně neutopilo.

V karpatském (salašnickém) systému chovu, kde se ovce přes den pasou a večer zavírají do ovčína nebo do košáru, se mají, zejména v období veder, napájet dvakrát denně, a to ráno po nakrmení suchým krmivem před vypuštěním na pastvinu, a večer.

Ihned po návratu z pastviny nebo jsou-li vystresované se ovce napájet nemají. Je třeba počkat, až se uklidní, a teprve pak je napojit.

Vyšší spotřeba vody bývá při suchém krmení (při dietě při metabolických problémech, při pobytu ve stáji v zimním období) nebo v období na konci června a v červenci, kdy mají nesklizené travní porosty vyšší obsah sušiny a vlákniny. Při chovu dojených ovcí a koz je nutné si uvědomit, že zvíře potřebuje kromě záchovné potřeby na každý nadojený litr mléka dalších 1,5 litrů vody.

            Kozy jsou ještě lépe přizpůsobené omezenému příjmu vody než ovce, vodu na pastvině někdy vůbec nevyhledávají. Při přikrmování ve stáji suchým krmivem nebo u dojených koz je však podávání vody nezbytné. V době plné laktace dosahuje spotřeba vody na jednu kozu až deset litrů za den. Kozy se dokáží přizpůsobit i vysokému obsahu solí ve vodě (i 5 000 mg na kg).        

 

Napajedla

 

Zvířata, zvláště ovce, dávají přednost pití tekoucí vody před pitím vody stojaté. Proto je nejlepší, když pastvinou protéká potok s čistou vodou (stojatá voda se k napájení nedoporučuje). Výhodné je, když napájecí místo (napajedlo) leží mezi dvěma pastvinami a je přístupné z obou z nich.

Pokud není břeh nebo dno potoka dostatečně pevné, má být napajedlo zpevněno štěrkovou drenáží, navezením kačírku nebo přístupovou plošinou z kulatiny. Napajedlo je třeba umístit někam do stínu, na místo, které se brzy nerozbahní a které je alespoň trochu chráněné před převládajícími větry.

Vodní zdroj na pastvině by se měl oplotit tak, aby zvířata nemohla do vody vstupovat ani do ní kálet, a tak ji znečišťovat. Doporučuje se napajedlo oplotit i tak, aby zvířata do vody vstupovala jen tam, kde by nerozdupávala břeh. Obojí je ochrana i proti erozi, jejíž riziko je v blízkosti napajedel veliké.

               Vstup do vody pro pití lze volit i tam, kde je vybudováno brodidlo. Pak je ale třeba (pokud se místo pro napájení ve vodě neoplotí) počítat s rizikem, že zvířata přejdou na druhou stranu potoka.

Kde není přírodní voda přímo na pastvině, je ji nutno na pastvinu dopravit pomocí uměle vybudovaných stružek. Čerpání vody z blízkého vodního zdroje lze také řešit vodním (vodním mlýnkem), membránovým nebo větrným čerpadlem. Celý systém je pak ukončen dostatečným počtem vyspádovaných koryt (žlabů), kaskádovitě uložených za sebou. Voda jimi protéká, přepadává z jednoho koryta do druhého. Koryta mohou být dřevěná, plechová i umělohmotná, avšak podmínkou je, aby byla pevně ukotvena. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by zvířata některý ze žlabů posunout nebo převrátit. Pak by systém ztratil svoji funkci. Lepší je, mají-li ke žlabům zvířata přístup z obou stran. Strkání zvířat (kdo se dříve napije) je tak sníženo o polovinu.

 

Napáječky

 

               Na pastvinu, pokud nemá přírodní zdroj vody, je voda většinou přivážena cisternami. Ty mají buď zabudované napáječky nebo se z nich voda vypouští do připravených nádob. Cisternu je nutné zhruba jednou týdně celou vypustit a tlakovou vodou vymýt. Samozřejmě záleží na počasí, v období letních veder se voda kazí rychleji. Napájecí nádoby by ale měly být udržovány zcela čisté. Kontrolovat, vymývat, případně doplňovat vodou, by se měly nejméně jednou denně.

            Když na pastvině přirozený zdroj vody není, lze ji tam dopravovat také v tlakových umělohmotných trubkách nebo hadicích. Při jejich povrchovém uložení je nutné počítat s tím, že když je teplo a slunce, voda v nich bude teplá. Zvířata pak pijí až ve večerních hodinách. Hadice i trubky je lépe zapustit trochu do země (asi 15 cm), voda v nich pak nebývá tak teplá.           

               Napáječky jsou většinou řešeny tak, že do nich voda automaticky přitéká s ubývající hladinou (plovákové) nebo si je zvířata sama obsluhují (tlakem mulce na ventil). Napáječek může být několik druhů, některé jsou i bez plováku. Jedná se o čerpací napáječky, kde si zvíře samo pohybem hlavy (mulce) čerpá vodu ze zdroje, do kterého je ponořena hadice. Zvláštní skupinu tvoří tzv. míčové termonapáječky, ty však se používají téměř výhradně ve stájích. Problém u nich bývá s čištěním.

Ve srovnání s napáječkami pro větší přežvýkavce, mají napáječky pro ovce mnohem jemnější mechaniku spouštění přítoku vody ventilem. Ovce se špatně učí mechanizmus napáječky ovládat, při styku mulce s kovem vždy rychle ucuknou. Ovce dávají přednost přirozenému pití z volné vodní hladiny a tak špatně chápou to, že si mají přítok vody do nádržky sami spustit.

              

Voda v zimním období

 

               V zimním období platí pro přívod vody na pastvinu nebo do ovčína, že by měl být nejméně 80 cm pod povrchem, v tzv. zámrazové hloubce. V ovčíně je v zimním období třeba řešit ochranu přívodu vody před mrazem topným kabelem. Ten se přidělává samolepící páskou nebo specializovanými sponami k potrubí. Nezbytnou součástí celého topného systému je transformátor napětí a hlavně termostat, kterým se reguluje teplota vody. Nejlepší je, když je topný systém nastaven s kolísáním mezi pěti a deseti stupni Celsia.

 

 

Radko Loučka